Láska je mocná čarodějka ... a ta si nevybírá - Kapitola devátá - Malfoy Manor

Kapitola devátá – Malfoy Manor


„Lucy, chci se ti omluvit za své rodiče. Vím, že se nechovali zrovna tak, jak by se od nich čekalo.“
„Ale ne, v pořádku. Chápu je. Přijdu do jejich domu, s jejich synem… Jsem pro ně jen obyčejná mudlovská šmejdka… Navíc, otec se snažil být milý…“
„Máš pravdu, až mě trochu překvapil. U něj je to neobvyklé. Hlavně u mých návštěv. A obzvlášť u tebe bych to nečekal.“
Lucy se na něj podívala.
„Promiň, já to nemyslel tak, jak to vyznělo. Vždyť víš, že já už se dávno dokázal povznést nad to, že tví rodiče nejsou kouzelníci.“
„Já vím, já jen že tvoji rodiče… Ti to vidí jinak a rozhodně nejsou rádi, že tu budu.“
„Musí respektovat, že jsi můj host. A oni tě když tak budou jen ignorovat.“
„Hm, fajn.“
Draco si jen trochu vzdychnul. Nemohl dělat nic pro to, aby měli rodiče Lucy jen trochu rádi, to věděl moc dobře.
„A Draco?“
„Ano, sluníčko?“
„Co bych si měla vzít na sebe na dnešní večeři? Něco slavnostního?“
„Myslím, že by byly vhodné nějaké hezké šaty.“ Když viděl její výraz, tak rychle dodal. „Nebo něco elegantního…“


Lucy se vysprchovala a přemýšlela nad tím, co si vzít na sebe. Šaty a sukně nikdy neměla nějak zvlášť v lásce, ale protože nutně potřebovala dneska večer zanechat dobrý dojem, přemohla se a zvolila světlezelené šaty s výstřihem, který zakrýval jen to, co bylo nezbytně nutné, ale neodhaloval nic, co by bylo necudné. Vlasy si sepnula tak, že spodní ji zůstaly volné. Celkový dojem byl krásný. Ale bude to Malfoyovým stačit? Pomyslela si. V tu chvíli uslyšela tiché zaklepání na dveře. To byl Draco. Elegantní jako vždy, v černých kalhotách a tmavošedé košili, která se hodila k jeho očím.
„Teda! Sluší ti to!“ řekl ohromeně Draco.
„Ty jsi taky kus!“ vrátila mu lichotku Lucy a v tu chvíli se oba rozesmáli. Měli co dělat, aby se uklidnili dříve než vstoupili do jídelny.
„Dobrý večer!“ pozdravili současně Dracovy rodiče.
„Dobrý večer a posaďte se, prosím,“ vyzval je Lucius.
Je prostě nádherná! Teda, ale že si můj syn umí vybrat, jen co je pravda! Tahle slečna je nejhezčí ze všech, co sem kdy přivedl. Šaty ji nádherně zvýrazňují postavu a jak má elegantně sepnuté vlasy. Vypadá jako bohyně. Škoda jen, že nejsem mladší, svobodný,… A dost! Co se to s tebou jenom děje, Luciusi?
Narcisa zarytě mlčela a probodávala Lucy dalším ze svých nesnesitelných pohledů. Musím uznat, že to té šmejdce sluší. A bohužel si toho všiml nejenom můj syn, ale i manžel. Může na ní oči nechat, ale to jí nedaruji!
„Doufám, že vám bude chutnat. Nechali jsme na vaši počest uvařit Dracovo oblíbené jídlo,“ snažil se Lucius udržovat konverzaci.
Odpověděla mu malým úsměvem.
„Je to opravdu vynikají, ani se nedivím, že Draco tohle jídlo miluje,“ řekla popravdě Lucy.
„Asi jste zvyklá na něco trochu jiného, nemám pravdu?“ chytla se hned Narcisa Lucyiny poznámky.
„Narciso, slečna je náš host, přece ji nebudeš urážet,“ ohradil se Lucius a se strojeným úsměvem se obrátil k Lucy, „jsem upřímně rád, že vám u nás chutná.“
„A odkud vlastně pocházíte, smím-li se zeptat?“
„Jsem z Čech, tedy z České republiky.“
Narcisa nadzvedla vyzývavě obočí.
„Ale to máte trochu z ruky sem k nám.“
„Už několik let žiju tady v Anglii. Přirostla mi k srdci a doma na mě vlastně kromě rodičů nikdo nečeká,“ odpověděla dívka popravdě.
„A čím jsou vaši rodiče?“ nedala ji pokoj Narcisa.
„Narciso, prosím, nech našeho hosta v klidu najíst,“ napomenul znovu Lucius svou ženu.
„To je v pořádku. Ráda odpovím. Taťka opravuje auta a mamka dělá účetní.“
„Och, jak mudlovské,“ pronesla Narcisa trochu štítivě.
„Narciso! A dost!“ rozzlobil se Lucius. „Řekl jsem, abys nechala slečnu v klidu najíst.“
Lucy se na něj podívala s překvapením v očích a lehkým kývnutím mu poděkovala.

Po večeři se všichni přesunuli do obývacího pokoje a posadili se. Draco s Lucy na velkou pohovku a Lucius s Narcisou každý zvolili jedno křeslo.
Vyměnili si několik zdvořilostních frází, když Lucy začala zmáhat únava z cesty.
„Draco, myslíš, že by bylo hodně nevhodné, kdybych si šla lehnout, jsem opravdu hodně unavená,“ pošeptala mu tiše do ucha.
„Já to zařídím,“ mrknul na ni.
„Matko, otče, omluvte nás, ale Lucy je už z celého dne hodně unavená, tak si půjdem lehnout.“
„Jistě, že nás to nenapadlo samotné. Jen běžte a hezky se vyspěte. A slečno, říká se, že co se vám zdá první noc na neznámém místě, to se splní…“
Musela se nad jeho poslední větou pousmát.
„Dobrou noc, otče, matko.“
„Dobrou noc, pane a paní.“
„Dobrou noc, vám oběma.“

„Draco, proč se snaží být tvůj otec tak milý?“
„Nevím, možná chce vyvážit matčinu neochotu.“
„To je možný. Můžu se jít vysprchovat, nebo půjdeš první?“
„Ne, jen běž. Půjdu až po tobě.“
Když Lucy zašla do koupelny, otevřely se najednou dveře a v nich stála Narcisa.
„Matko, něco jako zaklepání, než vstoupíš do místnosti, to ti zřejmě nic neříká.“
„Nechtěj být protivný, jako dokáže být tvůj otec. Chci se tě, Draco, zeptat, jak vážné to mezi tebou a tou dívkou je?“
„Proč tě to zajímá?“
„Jsem tvá matka.“
„Jistě. Řekněme, že se ještě poznáváme, ale je to velmi hezké…“ provokoval dál svou matku Draco.
„Měl by sis to dobře rozmyslet, přece jenom jsi Malfoy a ona je obyčejná holka, kdo ví odkud.“
„Matko, ty bys mi nikdy žádnou dívku neschválila.“
„Ale ano, pokud by to byla čistokrevná čarodějka, tak proč ne?“
„Jistě. Vzít si čistokrevnou čarodějku bez lásky, mít s ní potomka, který by byl pokračovatel rodu a celý život se trápit a cítit se sám. Ne, děkuji. Tohle já neudělám. Ne, jen proto že se to ode mě očekává.“
„Jak myslíš! Ale nemysli si, že já nebo otec tě budeme ve tvém jednání podporovat!“ křikla ještě Narcisa a hned poté práskla dveřmi.
Ach jo, Lucy, nebude to tak jednoduché jak jsem si myslel. Matka nevěří tomu, že tě mám rád. Ale já mám. Moc tě mám rád. Ale v něčem má přece jen pravdu – nemiluji tě, bohužel…

Ani jeden z nich netušil, že je Lucy už nějakou dobu poslouchá a po tvářích jí stékají slzy. Slzy smutku.
Slzy, za které se stydí.
Stydí, protože není natolik silná, aby se nad všechno povznesla.
Kromě Draca mě tady nikdy nikdo nebude mít rád. A přitom jsem jim nic neudělala. Jen jsem se narodila v obyčejné rodině. Nemám vznešený původ, ale copak ten zaručí všechny další kvality jako je věrnost, poctivost a láska? Ne, na tohle se v téhle rodině bohužel nehraje. Ach!
Lucy vejde do pokoje a Draco si hned všimne, že není něco v pořádku.
„Luciášku, tys plakala? Co se děje?“ zeptá se starostlivě a sedne si vedle ní na postel.
„Nic, všechno je v pořádku.“
„Ne, není – to vidím. Tys slyšela mě a matku?“
Tiše přikývne.
„A kolik jsi toho slyšela?“
„Skoro všechno,“ přizná se pravdivě.
„Je mi to líto a moc se za matku omlouvám.“
„Neomlouvej se, ona je prostě už taková – jiná nebude. A já – já budu v pořádku, uvidíš. Stačí se z toho vyspat.“
„Tak tedy, dobrou noc!“
„Dobrou, Draco,“ řekne a políbí ho něžně na tvář.
Když se Draco vrátí ze sprchy, Lucy už spí.
Nebo to vypadá, že spí.
Nechce ji budit, a tak tiše ulehá na postel vedle ní.
Lucy však nespí – dívá se do tmy a pořád přemýšlí nad rozhovorem, který vedl Draco se svou matkou.
<i…Jsem pro ně nicka – asi by bylo lepší, kdybych odjela. Ale tu radost jim udělat nemůžu. Navíc jsem Dracovi slíbila, že tu s ním strávím celé prázdniny.
Vstane a odchází z pokoje.
Jde setmělým domem, kde jediné světlo poskytují starodávné lucerničky, které visí na zdech.
Nakonec vezme za kliku u dveří.
Našla jsem to. Tohle mi teď udělá dobře, pomyslí si.
Vejde dovnitř a zavře za sebou dveře.
Svlékne ze sebe župan a bez rozmýšlení skočí do vody.
Udělá pár rychlých temp a cítí, jak jejím tělem pulzuje nová energie.
Chladná voda jí dělá dobře.
Příjemně ji hladí po celém těle.
Je rozhodnutá dát si pořádně do těla, minimálně takových třicet bazénů.
Když jich má dvacet, cítí, jak ji do svých spárů chytá únava.
Ale překoná ji.
Zvládla všech třicet.
Ještě chvilku oddychuje opřená o okraj.
Nakonec vystoupá po schůdkách na břeh.
Když se halí do zpátky do svého županu, uslyší tiché zakašlání.
Otočí se a krve by se v ní nedořezal.
Kousek od ní stojí Lucius Malfoy.
Jak to že jsem si ho nevšimla? Nebo že by teprve teď přišel? A kolik vlastně může být už hodin? Jak dlouho jsem tu byla?
„Já… Promiňte. Nevěděla jsem… nevěděla jsem, že přijdete,“ koktá a pomalu míří ke dveřím.
„Dobrou noc,“ nedá mu šanci cokoliv říct a mizí za zavřenými dveřmi.

Lucius ještě chvilku stojí naprosto nehnutě na místě.
Poté odkládá svůj župan a skáče do vody tak, jak to před chvílí udělala i ona.
Myšlenky se mu honí hlavou a on jim nerozumí.
Nechápe, proč tahle dívka vždycky zapříčiní, že se mu zrychlí tep.
Ani ta chladná voda ho nedokáže dostatečně uklidnit.
Ne dneska.
Sem si chodí vyčistit hlavu.
Plavání ho uklidňuje.
Jenže dneska prostě nepomáhá.
Jako by to snad bylo jiné.
Mohl by mít jakoukoliv ženu či dívku, na kterou by jen ukázal, ale jeho cizí ženy nikdy nezajímaly.
Vždy byl věrný té své.
Po celý život.
A najednou přijde dívka a naruší mu jeho vnitřní klid.
S tímhle se bohužel nedá bojovat.
Tohle bude mít pokaždé navrch.

Lucy běží rychle do svého a Dracova pokoje.
Zavře za sebou rychle, ale zároveň tiše, dveře, aby ho nevzbudila.
Nemá náladu mu povídat o tom, že ji v bazénu možná nahou viděl jeho otec.
Těžko říct, kdy se tam objevil.
Mohl tam být jen chviličku nebo se také mohl už nějakou dobu tiše dívat.
To ona nevěděla.
Neměla však sílu dál vzdorovat spánku, který se jí kradl na víčka.
Usnula během chviličky a měla zvláštní sen.

Procházela krásným místem, snad zahradou. Všechno okolo kvetlo. Ptáci zpívali. Nakonec došla k jezírku. Podívala se do něj a viděla jen svůj odraz v hladině. Najednou uslyšela nějaký zvuk. Otočila se a uviděla jeho! Luciuse… Jako by jí něco povídal. Mával na ni. Lákal ji a …

„Luci, vstávej! Už je osm – snídaně v půl deváté a rodiče nesnáší, když se někdo opozdí.“
„Dobré jitro, Draco. To už je ráno? Přijde mi, že jsem šla spát před pěti minutami a ne že je to několik hodin.“
„Dobré ráno. Copak, snad jsi neponocovala? Když jsem se vrátil ze sprchy, tak už jsi spala. Nebo jsi tak aspoň vypadala.“
„To ano, jenže jsem se spíš snažila usnout. A nepodařilo se mi to, tak jsem se šla vykoupat do vašeho bazénu a …“ zarazila. Mám mu snad říct, že jsem se u bazénu potkala s jeho otcem? Ne, raději ne. Bude to takové moje malé tajemství. Pochybuji, že on by se s tím chlubil.
„A co?“
„A dala jsem si pořádně do těla, takže když jsem se vrátila, sotva jsem ulehla, spala jsem.“

Když přišli do jídelny, rodiče už snídali.
„Dobré ráno.“
„Dobré vám, oběma,“ odpověděl Lucius. Narcisa opět zarytě mlčela, ale nakonec se přemohla.
„Dobré, copak vás zdrželo? Že byste byli unaveni z dnešní noci?“ zeptala se kousavě a očekávala odpověď.
„Já jsem spal jak zabitý, co ty Lucy?“
„Také. Byla jsem unavena z cesty,“ zalhala a nenápadně se podívala po Luciusovi. Ten jí krátký pohled opětoval a maličko pohnul rty k úsměvu.
Takže si to naše nečekané noční setkání také nechala pro sebe.
Potěšilo ho to.

Po snídani se Lucy s Dracem vrátili do svého pokoje, kde na ně u okna čekal malý výreček. Nesl vzkaz pro Lucy.
Přečetla si ho.
„Kdopak ti k nám píše?“
„Harry. Zajímá se o to, jak se tu mám a tak.“
Draco jen povytáhne obočí vzhůru.
„A taky je tu vzkaz pro tebe…“
„Opravdu?“
„Hm. Prý s tebou musí dneska něco nutně projednat, tak jestli bys byl tak laskav a dostavil se na jednu hodinu na Grimmauldovo náměstí dvanáct.“
„Myslíš, že bych tam měl jít?“
„Určitě! Je to jistě něco naléhavého…“ usmála se na něj.
„A co ty? Co tu budeš celou dobu dělat?“
„Už se nějak zabavím. Neříkal jsi snad, že máte velkou knihovnu, plnou samých zajímavých knížek?“
„To máme.“
„Tak vidíš. Já má v tom případě o zábavu postaráno.“
Usmál se a jí bylo jasné, že už se rozhodl na tu schůzku s Harrym jít.


A/N: Za beta-reading děkuji obětavé a skvělé Viviane!! díky sluníčko!

8. Kapitola || 10. Kapitola

Kapitola pětadvacátá - Fakta a domněnkyKapitola čtyřiadvacátá - Kolotoč událostíKapitola třiadvacátá - Smrtijedi o sobě dávají vědět...Kapitola dvaadvacátá - Události se daly do pohybuKapitola jednadvacátá - Plány a odhaleníKapitola dvacátá - Nejistá budoucnostKapitola devatenáctá - Lepší zítřky?Kapitola osmnáctá - Cesta zpátkyKapitola sedmnáctá - Sladké probuzeníKapitola šestnáctá - PrasinkyKapitola patnáctá - Pozdní návratKapitola čtrnáctá - Smrtijedská schůzeKapitola třináctá - VýletKapitola dvanáctá - Tajná schůzkaKapitola jedenáctá - Školní večírekKapitola desátá - Příjemně strávené odpoledneKapitola devátá - Malfoy ManorKapitola osmá - PozváníKapitola sedmá - Návrat k povinnostemKapitola šestá - Setkání s ...Kapitola pátá - PrázdninyKapitola čtvrtá - VzkazKapitola třetí - Překvapivé zjištěníKapitola druhá - Strýček a tetičkaKapitola první - Tichošlápkův dopis